5 nejčastějších mýtů o ESG reportingu a standardech

Povinný ESG reporting je téma, které řeší stále více českých firem. Přímo se zatím vztahuje jen na velké firmy, v nejbližších letech ale dopadne na celou řadu středních a menších firem. Ať už proto, že budou usilovat o “levnější” peníze od banky nebo investorů nebo proto, že budou v dodavatelském řetězci firem, které tuto povinnost mají.

Jaké mýty kolem ESG reportingu nyní nejvíce kolují? Vybíráme ty nejčastější a vysvětlujeme, jak je to doopravdy.

1. Mýtus: Směrnice CSRD vyžaduje po firmách snižování emisí a další aktivity v oblasti udržitelnosti

Pravda: Ve skutečnosti firmy jen musí o svých cílech v těchto oblastech informovat

Cílem evropské směrnice o reportingu udržitelnosti je pouze transparentnost, nepředepisuje společnostem konkrétní kroky. Firmy tedy nemají povinnost zlepšovat se v ESG (Environmental, Social and Governance), ale pouze zveřejňovat informace podle evropských standardů, které jsou důležité pro fungování udržitelného financování a omezení greenwashingu.

Stejně tak firmy nemusí přijímat ani specifické cíle, politiky a opatření. Standardy předepisují, jak mají firmy o svých cílech pro významná témata informovat, firma ale může jednoduše uvést, že žádný cíl nepřijala.

Část reportovaných informací (například o řízení a strategii firmy) se tedy odvíjí od toho, co je pro vaše podnikání významné (materiální) z hlediska dopadu a rizik. Aby bylo jasné, jak vaše firma významná témata určila, máte podle standardů povinnost popsat analýzu rizik, kterým čelíte v souvislosti s klimatickou transformací, a analýzu významných dopadů na lidi a životní prostředí v dodavatelském řetězci.

Tím, kdo bude hodnotit, jak si v které oblasti ESG vedete a jaké cíle si stanovujete, budou ve skutečnosti investoři, banky nebo obchodní partneři, kteří se na základě vašich reportů mohou rozhodovat o poskytnutí financování či další spolupráci.

2. Mýtus: Povinný reporting bude pro firmy příliš nákladný a sníží jejich konkurenceschopnost

Pravda: Transparentní průzkumy mezi firmami ukazují pravý opak

Nejnovější analýza nákladů a benefitů pro EFRAG spolu s hodnocením dopadu směrnice  CSRD ukazuje, že dodatečné náklady na povinný ESG reporting budou ve vztahu k celkovým nákladům velmi malé a budou úměrné velikosti společnosti.

Podle poslední studie většina oslovených firem očekává, že reporting podle EU standardů “povede k lepší koordinaci a spolupráci mezi podniky v hodnotovém řetězci” a že "v praxi se díky konkrétnějším pokynům pro sběr dat sníží administrativní náklady na reporting.”

Většina společností zahrnutých do analýzy nákladů a přínosů se zároveň domnívá, že zveřejňování informací podle standardů jim "přinese konkurenční výhodu", konkrétně zdůrazňují "vyšší pravděpodobnost vítězství ve výběrových řízeních a veřejných soutěžích, větší atraktivitu pro nové zákazníky anebo snadnější přístup k financování".

Například rumunský výzkum z roku 2019 ukazuje, že kvalitní reporting o udržitelnosti vede k lepšímu obchodnímu růstu.

3. Mýtus: Evropské standardy ještě více komplikují roztříštěný systém ESG reportingu

‍Pravda: Ve skutečnosti je to právě naopak a dochází ke sjednocení

Evropské standardy jsou v souladu se všemi významnými mezinárodními iniciativami, včetně TCFD, GRI, vznikajících mezinárodních standardů pod IFRS a norem OSN a OECD pro náležitou péči v oblasti udržitelnosti. EU standardy jsou tak jednotným nástrojem pro reporting finančních dopadů i dopadů společnosti na své okolí (tzv. princip dvojí významnosti, více o tomto tématu zde).

Velké korporace, které už nyní reportují podle GRI nebo TCFD, tedy nemusí přecházet na úplně odlišný systém, se kterým by neměly vůbec žádnou zkušenost.

4. Mýtus: ESG reporting je důležitý jen pro velké firmy, většina malých a středních podniků se jím nemusí zabývat

Pravda: ESG se určitě bude týkat malých a středních firem v dodavatelských řetězcích a těch obchodovaných na burze

Velké společnosti už nyní stále častěji vyžadují, aby jim malé a střední podniky poskytovaly ESG údaje, jako jsou emise Scope 1 a 2 nebo informace o původu materiálů a jejich zpracování. Týká se to menších firem, které jsou součástí dodavatelského řetězce velkých společností s povinností reportovat. Společnosti, které budou schopny tato data poskytnout, budou u odběratelů získávat výhodu. Z hlediska legislativy budou mít povinnost reportovat pouze SMEs obchodované na burze.

5. Mýtus: Zveřejňování informací podle EU standardů se nebude týkat většiny firem ještě několik let

Pravda: Povinný reporting nabíhá podle velikosti a typu firmy postupně od roku 2024 do 2026. Kdo začne dřív, získá náskok  

Původně měla být směrnice CSRD účinná do roku 2023 pro všechny velké společnosti v EU. Finální směrnice však datum odložila o další rok a navrhla postupné zavádění reportingu:

• 2024 pro velké kótované společnosti s více než 500 zaměstnanci;
• 2025 pro ostatní velké kótované i nekótované společnosti s více než 250 zaměstnanci;
• 2026 pro kótované malé a střední podniky s dvouletým obdobím výjimky.

Pro firmy je ale výhodné začít s reportingem ještě předtím, než to po nich vyžaduje legislativa. Z naší praxe víme, že sběr dat a nastavení procesů zabere firmám velké množství času. První report nemusí být perfektní, především poslouží společnostem k identifikaci nedostatků a zlepšení procesů pro sběr dat.

Navíc se očekává, že v příštích letech bude mobilizováno více než půl bilionu EUR na dosažení klimatických a environmentálních cílů pro rok 2030. Státy a firmy, které budou se zavedením ESG reportingu vyčkávat, tak samy sebe znevýhodní v přístupu k udržitelným financím.

‍Získejte náskok v ESG reportingu

Pomáháme firmám stát se lídry v oblasti ESG, ať už jde o výpočet uhlíkové stopy, nastavení ESG strategie a reportingu nebo zelené financování.