Frank Bold pro Reflex. ESG: Od písmenkové polévky k jasným standardům pro byznys

Ještě před pár lety znali zkratku ESG jen zasvěcenci, dnes už je toto pojmenování pro aspekty udržitelnosti součástí mainstreamu. Písmeny ESG (E – životní prostředí, S – sociální oblast, G – za řízení) z anglického environmental, social, and corporate governance pojmenováváme vše, co souvisí s udržitelností, zejména v byznysu. Máme ESG legislativu, ESG investice, ESG reporting nebo ESG ratingy. O rozličných aspektech ESG, novinkách a trendech se pro Reflex rozepsala skupina odborníků z více než stočlenné expertní skupiny FRANK BOLD, jejíž právníci a odborníci na energetiku a byznys obecně spoluvytvářejí tuzemské i evropské legislativní normy – a zároveň se snaží o zlepšení stavu společnosti i prostředí, v němž žijeme.

Mění se klima. Klimatická změna způsobuje negativní jevy, jako například sucha, povodně nebo požáry, které mohou ohrozit vaše podnikání.

Mění se legislativa. V ­reakci na změnu klimatu vzniká v EU i v Americe legislativa, jež po firmách, investorech, bankách i veřejných institucích vyžaduje větší ­udržitelnost.

Mění se preference zákazníků. Spotřebitelé už se často nedívají jen na cenu, ale také na to, jak se společnost staví právě k ESG.

Mění se vnímání udržitelnosti. Řada výzkumů ukazuje, že orientace firem na ESG nebrzdí jejich finanční výkonnost, právě naopak.

Na Západě si to firmy uvědomují už několik let – velké podniky běžně zařazují ESG do své celkové byznysové strategie a kalkulují s klimatickými riziky ve finančním plánování. Podle zprávy agentury Reuters považovala většina zkoumaných korporací udržitelnost za hnací motor a klíčový zdroj budoucích příjmů už v roce 2017.

Pro firmy v EU navíc udržitelnost představuje klíč k takzvaným zeleným financím – jen z veřejných peněz plánuje EU do roku 2030 věnovat na udržitelnost celý bilión eur. Další stovky miliónů eur se očekávají od investorů a bank.

Aby tyto finance využívaly skutečně zelené firmy nebo projekty, připravila EU sadu legislativy, která po společnostech vyžaduje data o udržitelnosti. Jde zejména o:

• povinný ESG reporting pro firmy (směrnice CSRD)
• povinný ESG reporting pro banky a investory (nařízení SFDR)
• klasifikaci udržitelných aktivit (Taxonomie EU)

Povinný ESG reporting se bude už od roku 2025 týkat přibližně tisícovky českých firem. Poslední data přitom ukazují, že potřebné informace o udržitelnosti nezveřejňují ani největší české korporace. Hrozí tak, že českým firmám ujede vlak. „Přichází naprosto bezprecedentní změna ekonomiky a i malé zpoždění v českém prostředí může mít zásadní důsledky pro konkurenceschopnost,“ vysvětluje Pavel Franc, ředitel expertní skupiny Frank Bold, která se podílí na přípravě evropských ESG standardů. „Naopak firmy, které se ve změnách souvisejících s udržitelností rychle zorientují, se mohou dostat k novým trhům a obchodním příležitostem.“

V následujících textech vám podrobněji představíme nejen ESG reporting, ale také všechna další důležitá témata, jež se v oblasti ESG řeší – od legislativy přes zelené finance až po energetiku.

„Písmenková polévka“ vymezuje hranice

TCFD, CDP, GRI nebo SASB. To je jen malý výčet zdánlivě nesouvisejících písmenek, jež označují dobrovolné standardy a rámce pro ESG reporting neboli vykazování dat o udržitelnosti. Před pár desítkami let existovalo takových iniciativ jen několik. Firmám, které chtěly promítat udržitelnost do svého fungování, poskytovaly vodítko, jaké informace sledovat. Podobně naváděly také investory a banky se zájmem o ESG na data, jež by měli po firmách vyžadovat.

S růstem poptávky po větší udrži­telnosti firem se ovšem zvyšovalo i množství dobrovolných standardů. Pokud by se nyní sečetly úplně všechny reportingové iniciativy, vyžadovaly by po firmách data pro více než pět tisíc indikátorů. K tomu si přičtěte různorodé požadavky jednotlivých bank, investorů, ratingových agentur a odběratelů. Dostanete výsledek, jemuž se v angličtině začalo přezdívat „alphabet soup“, tedy písmenková polévka.

Ve změti písmenek mají udělat pořádek jednotné standardy pro ESG reporting. EU je v jejich přípravě nejdál – návrh už je hotový a Evrop­ská komise by ho měla v červnu schválit. Cílem standardů EU je snížit firmám administrativní zátěž (místo desítek formulářů by měl stačit jeden report) a zároveň je to nezbytný dílek do skládačky transformace evropské ekonomiky – bez transparentních dat od firem se nepodaří finance přesměrovat do udržitelnosti.

Kromě evropských ESG standardů se vyvíjejí také ty globální, reportování podle nich však na rozdíl od těch v EU nebude povinné, respektive bude záležet na jednotlivých státech. Vlastní reportingové standardy připravují také Spojené státy.

Globálním trendem je tedy učinit z vykazování ESG informací stejně významný a standardizovaný reporting, jaký známe například ze světa financí.

Benefity ESG: Banky preferují zelené investice

Transformace ekonomiky, nová ESG legislativa a požadavky na reporting neznamenají pro firmy jen nové povinnosti, ale také příležitosti. Řeč je o zelených financích, tedy penězích směřovaných do udržitelných projektů nebo firem. Už dnes tvoří čím dál větší část celkových investic a podle odhadů by ESG investice měly v Evropě dominovat již v roce 2025.

Pár čísel na ukázku. Bezprecedentní nárůst zaznamenaly například zelené dluhopisy a půjčky. V roce 2021 dosáhly celkové emise těchto finančních nástrojů celkem 1,6 biliónu dolarů, což je více než dvojnásobek objemu předchozího roku. Stejně tak rostou investice do ESG fondů – jen v eurozóně se za posledních pět let aktiva ve správě ESG fondů téměř ztrojnásobila. Podle poslední, letošní studie investorské asociace INREV více než 90 procent evropských investorů zvažuje před investicí do konkrétních fondů jejich závazek ke snižování emisí.

Pro bezproblémový přístup k soukromým investicím je tedy pro fondy i samotné firmy čím dál důležitější věnovat se ESG. Orientace na udrži­telnost zajišťuje rovněž lepší přístup k veřejným financím mobilizovaným v rámci evropského Green Dealu. „Zelené“ firmy si navíc mohou půjčit na rozvoj levněji a levněji se také pojistit, což zvyšuje jejich hodnotu. „Banky už nyní upřednostňují zelené investice, protože musejí stejně jako investoři od ledna 2023 shromažďovat data o uhlíkové stopě svých investic. Svá portfolia proto chtějí přirozeně ozelenit,“ dodává David Janků, reporting konzultant Frank Bold Advisory.

Co je potřeba k tomu, aby firma na tyto benefity dosáhla? Klíčem ke všemu jsou data. Podrobné informace o udržitelnosti budete potřebovat, ať už žádáte o zvýhodněný zelený úvěr, chcete vydat zelený dluhopis, anebo toužíte transformovat svůj investiční fond na udržitelný. ESG reporting nebude jen další legislativní povinností, ale nezbytnou součástí samotného byznysu.

Jak reportovat? Podle prvního uceleného návodu pro firmy od Frank Bold

Pokud je firma v ESG nováčkem, může být prvotní orientace v tématu složitá a plná otázek: Jaká legislativa se firmy týká, jaká data potřebuje vykazovat a k čemu to má všechno sloužit? Pomoci má firmám první ucelený návod na ESG ­reporting, který vysvětluje obsah EU standardů pro vykazování udržitelnosti, včetně toho, co je povinné, pro koho a odkdy.

Pokud na těchto krocích začnou pracovat už letos, získají podniky dostatek času na orientaci v tématu, kvalitní nastavení procesů i nutnou podporu odborníků. Jejich kapacity se totiž budou s blížícím se termínem pro splnění povinnosti rychle plnit.

Návod, který je první svého druhu v Evropě a jejž vytvořili experti Frank Bold Advisory spolu s Deloit­te, vznikl pro Burzu cenných papírů Praha a Evropskou banku pro obnovu a rozvoj. Má podpořit velké firmy obchodované na burze, banky a pojišťovny, kterých se povinnost ESG reportingu dotkne příští rok, užitečný je ale i pro všechny ostatní. Na další velké podniky totiž povinnost ESG reportingu dopadne už v roce 2025 a už v roce 2024 musejí mít nastavený sběr dat. Zveřejňování ESG informací se však prostřednictvím dodavatelských řetězců tý­ká také středních a menších firem.

Součástí přípravy návodu byla analýza připravenosti největších českých firem na povinný ESG reporting. Z ní vyplývá, že většina z nich nástup ESG regulací výrazně podceňuje a nepřipravuje se na ně. To s sebou nese riziko, že tyto firmy nedokážou včas zareagovat a vy­užít příležitosti, jež jim v souvislosti s ESG reportingem přinese například takzvané zelené financování.

Návod mohou firmy bezplatně stáhnout například na webu Frank Bold Advisory.

ESG a povinnosti pro český byznys: co přinese rok 2023

V polovině letošního roku má Evropská komise přijmout standardy pro ESG reporting, podle nichž bude reportovat téměř padesát tisíc evropských firem napříč sektory. Podle těchto standardů budou firmy zveřejňovat například údaje o svých emisích nebo zaměstnancích. Ačkoliv pro většinu firem bude povinnost platit od roku 2025, pro společnosti je výhodné začít s reportingem co nejdříve.

„Sběr dat a nastavení procesů zaberou dost času, proto je důležité, aby se firmy začaly připravovat už nyní,“ říká Filip Gregor, hlavní ESG expert Frank Bold. „ESG reporting zároveň není jen o legislativě. Sledování dat o udržitelnosti pomáhá firmám šetřit na energiích i materiálech, budovat lepší vztahy s partnery nebo získávat výhodnější financování.“

Novinkou je březnová shoda na konkrétní podobě evropského standardu pro zelené dluhopisy, které umožní financování udržitelných projektů.

Na negativní dopady na životní prostředí nebo lidská práva míří připravovaná směrnice CSDDD, podle níž budou muset firmy tyto oblasti prověřovat. Má pomoci předcházet případům, jakým byla loňská kauza evropských firem s nábytkem, které v rámci dodavatelského řetězce získávaly produkty z běloruských pracovních táborů. Zmapování řetězce firmám přinese mj. větší odolnost vůči krizím, jak se ukázalo například během pandemie koronaviru.

A co už od letoška platí? Podniky s více než pěti sty zaměstnanci musejí zveřejňovat, do jaké míry je jejich chování spojené s udržitelnými aktivitami podle evropské taxonomie. Informování o dopadu na klima, lidská práva nebo o boji s korupcí se nevyhnou ani banky a investoři. Ti musejí za rok 2022 veřejně informovat o svých dopadech na udržitelnost do 30. června 2023.

Povinné solární panely a nulové emise budov

Letos v březnu europoslanci podpořili plán na dosažení tzv. klimatické neutrality budov. Stavebnictví čekají v následujících letech zásadní proměny – v létě nejspíš získá finální podobu směrnice o energetické náročnosti budov, podle níž bude možné stavět jen budovy s nulovými emisemi. Od roku 2027 by měly splňo­vat podmínky pro budovy s nulovými emisemi všechny nové veřejné budovy a od roku 2030 úplně všechny novostavby.

Hlavní podmínkou pro budovy s nulovými emisemi bude velmi nízká spotřeba energií, primárně pokrývaná z lokálně vyrobených obnovitelných zdrojů. Už existující budovy (nerezidenční i obytné) budou muset projít renovacemi, aby splňovaly nové požadavky na nízkou energetickou náročnost.

Rada EU a Evropský parlament navíc požadují, aby finální směrnice obsahovala požadavek na povinné instalace střešních solárních zdrojů pro nové i současné budovy (vycházejí přitom ze strategie RepowerEU). Nejpozději od roku 2030 by tak měly mít fotovoltaiku na střechách všechny nové a dosavadní veřejné budovy.

Jak dopadne ESG na střední a malé firmy?

Emise skleníkových plynů, spotřeba energií, zaměstnanecké a anti­korupční politiky nebo původ materiálů. To je stručný výčet témat, jež by co nejdřív měly začít řešit i střední a malé podniky, které dodávají velkým evropským odběratelům. Proč?

Velké korporace totiž od svých dodavatelů potřebují data pro svůj vlastní management udržitelnosti a také pro povinný ESG reporting. V ČR se to týká zejména firem dodávajících produkty pro automobilový průmysl.

Velké automobilky už nyní po svých dodavatelích požadují nejen data o emisích, ale například i konkrétní cíle a plány, jak bude dodavatel emise v budoucnu snižovat. Dalším z požadavků je například využívání recyklovaných materiálů nebo nastavení politiky pro prevenci korupce. Dodavatelé některých společností tak už nyní musejí pravidelně vyplňovat tyto informace do dotazníků daných společností. „Přestože se povinný reporting na většinu malých a středních podniků přímo nevztahuje, transformace evropské ekonomiky se ve výsledku dotkne všech. Velké automobilky mají velmi často také své vlastní ESG cíle, pro jejichž dosažení musí zapojit i své dodavatele,“ vysvětluje reporting konzultant David Janků z Frank Bold Advisory.

Menší firmy, které budou schopny ESG data odběratelům poskytnout, budou logicky získávat výhodu a zajistí si setrvání či výhodnější pozici v dodavatelském řetězci.

Greenwashing: Lakování produktů na zeleno skončí

„Uhlíkově neutrální let“ nebo „CO2 neutrální tričko“. V poslední době se s podobnými tvrzeními setkáváme čím dál častěji. Stejně tak si můžeme na stránkách ropné společnosti přečíst, že plánuje dosáhnout uhlíkové neutrality. Tato zavádějící nebo nepravdivá tvrzení o „zelenosti“ firem či výrobků se označují jako greenwashing. Jak se mají spotřebitelé, banky nebo úřady v zelených prohlášeních vyznat, aby green­washingu nenaletěli?

Spotřebitelům by měla usnadnit orientaci nová směrnice EU, již Evropská komise představila před několika týdny. Návrh požaduje, aby všechny společnosti, které označí svůj produkt nějakou formou zeleného tvrzení (například „šetrné k ­oceánům“ nebo „vyrobeno z recyklovaných plastů“), toto tvrzení doložily podle předepsaných norem. „Návrh rovněž obsahuje mnohem přísnější pravidla pro ekologická označení,“ doplňuje Dimitri Vergne z organizace European Consumer Organisation BEUC, která se o nový zákon zasazovala. „Nové ekologické nálepky budou před vstupem na trh schvalovat příslušné instituce a směrnice navrhuje přísné ­sankce.”

Investorům, bankám a veřejným institucím má pomoci hned několik nástrojů EU na zajištění transparentnosti a ESG dat od firem, hlavně povinný ESG reporting (směrnice CSRD). Díky němu už nebudou moct firmy tvrdit, že do roku 2030 budou klimaticky neutrální a zároveň provozovat byznys jako doposud. Svá tvrzení budou muset podložit konkrétními plány a ukázat, zda se jim je daří naplňovat.

Taxonomie aneb Katalog udržitelnosti podle EU

Do českého povědomí se evropská taxonomie dostala hlavně díky debatě, zda by měla, či neměla obsahovat jádro. Co ale taxonomie pro firmy ve skutečnosti znamená?

Nejčastějším omylem je, že taxonomie po firmách vyžaduje nějakou konkrétní akci nebo že aktivity, které nejsou zařazené v taxonomii, nebudou moct firmy vůbec provozovat. Taxonomie je jakýsi katalog všech činností, jež EU považuje za udržitelné. Týká se všech, ale v zásadě po nikom nic nevyžaduje. Důležitá je proto, že slouží jako hlavní vodítko pro nasměrování zelených financí. Pokud bude firma chtít získat na svůj projekt finance prostřednictvím výhodnější, zelené půjčky nebo vydáním zeleného dluhopisu, měla by se soustředit na to, aby byl projekt v souladu s taxonomií. „Každá aktivita, která má být v souladu s taxonomií, musí splnit set konkrétních podmínek. Například stavba nových budov podle taxonomie musí dostát specifickým požadavkům na energetickou náročnost, recyklaci odpadu nebo emisní limity a mimo jiné nesmí stát na plodné zemědělské půdě,” vyjmenovává David Janků, reporting konzultant Frank Bold Advisory.

Zatím EU vydala kritéria pro akti­vity, jež přispívají ke zmírňování klimatické změny a k adaptaci na ni. Letos by měla tyto požadavky zveřejnit i pro činnosti, které napomáhají cílům v oblasti vodních zdrojů, cirkulární ekonomiky, znečištění a biodiverzity.

Firmy ESG podceňují. Hrozí jim ztráta financování i zákazníků

Společnost a s ní i podnikatelé čelí bezprecedentní klimatické krizi s dopady na všechny aspekty našeho života. Válka na Ukrajině zároveň v plné síle ukázala, jaká rizika s sebou nese závislost dodavatelských řetězců na diktátorských režimech. V tomto výčtu výzev a rizik by se dalo pokračovat ještě dlouho, důležité ale je, že pro jejich monitoring a reporting vznikají v EU již řadu let standardizovaná pravidla.

Největší korporace už nefinanční informace o svém podnikání povinně zveřejňují, v průběhu následujících let se k nim postupně přidají další velké firmy a zprostředkovaně také další společnosti v dodavatelských řetězcích. Přesto se v praxi setkáváme s tím, že se podniky na plnění nových povinností nepřipravují a kromě s tím spojených rizik podceňují především možnosti, jež se před nimi otevírají. Vedle příležitostí, jak získat kvalitní nástroje pro řízení rizik, je to především přístup k financování projektů. Společnostem, které do ESG vlaku nenaskočí, totiž hrozí, že nezískají prostředky od bank a investorů nebo jen za cenu podstatně horších podmínek než konkurence.

„Na připravenost firem se ve Frank Bold zaměřujeme dlouhodobě,“ říká Pavel Franc, CEO Frank Bold. „V roce 2020 jsme provedli světově první hloubkovou analýzu reportingu udržitelnosti tisícovky největších evropských korporací. Už tehdy po jasných informacích o cílech firem v ochraně životního prostředí nebo korupce volali především investoři. A tento trend se od té doby prohloubil – od letošního ledna povinná legislativa bankám a investorům určuje, jaké informace musejí o svých investicích zveřejňovat především s ohledem na změnu klimatu, dodržování lidských práv či boj proti korupci. Je jen logické, že při financování upřednostní firmy a projekty, které budou mít k dispozici kvalitní reporting vlastních dopadů a budou v této oblasti transparentní,“ uvádí.

K tlaku investorů se přidávají i nové generace zákazníků, kteří od „svých značek“ odpovědný přístup k životnímu prostředí a ke společnosti vyžadují.

Evropská energetika se zelená. Co na to Česko?

Na raketově rostoucí zájem o obnovitelné zdroje energie zareagovala už loni v prosinci Rada EU schválením dočasného nařízení, jež umožní jejich rychlejší výstavbu. Podle tohoto nařízení musejí střešní solární elektrárnu úředníci povolit (nebo zakázat) do tří měsíců. Mlčení úřadů znamená pro elektrárny o výkonu maximálně 50 kW souhlas.

K proměně energetiky přistupují i světové velmoci, jako jsou USA a Čína, které se tak snaží zajistit především vlastní bezpečnost. Pro Evropu je tato snaha mnohem větší výzvou. Prvním krokem pro její zvládnutí bylo přijetí strategického balíčku REPowerEU, jehož cílem je snížit závislost unie na fosilních palivech z Ruska.

V rámci tohoto balíčku se počítá s finanční motivací členských států k upřednostnění obnovitelné energetiky. Zjednodušuje totiž financování a jeho administrativu pro takzvané zelené investory, kteří se zaměřují na udržitelné projekty a obnovitelnou energetiku. Právě zelené financování by Česko mělo přitáhnout do uhelných regionů.

„Vidíme, že i česká vláda na aktuál­ní vývoj na poli energetiky reaguje a věnuje se například investičním pobídkám pro zelený prů­mysl. Ministerstvo průmyslu a obchodu už upravilo investiční pobídky pro strategické projekty a nově do nich zahrnulo ty, jež přispívají k energetické bezpečnosti,“ říká právnička Frank Bold Laura Otýpková, která se dlouhodobě věnuje energetice.

Odklon od fosilních paliv je ­reakcí nejen na válku, ale také na probíhající klimatickou krizi. Na konci března se proto evrop­ské orgány shodly na snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030. V té době by 42,5 % energie mělo pocházet z obnovitelných zdrojů. „Příspěvek Česka k tomuto cíli zatím neznáme, ale podle aktuálních dat je reálné získávat 32 % energie z obnovitelných zdrojů,“ odhaduje Otýpková. „Jak tohoto potenciálu dosáhnout? Třeba odblokováním potenciálu těchto obnovitelných zdrojů a usnadněním investic, třeba i díky komunitní energetice.“

Vláda otálí s odbrzděním komunitní energetiky

Zareagovat na energetickou krizi Česko zvládlo, ale co dál? Novela energetického a stavebního zákona, známá jako Lex OZE I, zjednodušila na konci loňského roku výstavbu obnovitelných zdrojů do 50 kW, což pomůže umisťování solárů na bytové domy. Mnohem větší potenciál má ale komunitní energetika, na jejíž ukotvení v zákoně stále čekáme. Ta přitom může pokrýt až 80 % spotřeby domácností, ale pouze za předpokladu, že začneme stavět i jiné než jen solární zdroje. Zaměřit bychom se měli na větrnou energii.

„Veřejná debata se často upírá na technická omezení obnovitelných zdrojů,“ říká právnička Laura Otýpková z expertní skupiny Frank Bold. „Máme tu ale řadu legislativních bariér, s nimiž se můžeme rychle vypořádat. Jedná se třeba o fázové měření, které výrobu energie domácnostem zbytečně prodražuje, právní úpravu akumulace a komunitní energetiky či vymezení go-to zón pro snazší instalaci větrných elektráren.“

Tyto postupné právní kroky by měly zapadat do celkového rámce, díky němuž uchopí stát transformaci energetiky komplexně a strategicky. Dokumenty připravované vládou se kromě vyššího podílu obnovitelných zdrojů, investic do distribuční a přenosové soustavy a podpory komunitní energetiky zabývají i finanční dostupností energie pro všechny. Příprava těchto plánů je však pomalá a je o ní málo veřejných ­informací.